Litice nad Orlicí

    Turistické informace

    (Cyklo)turistika v regionu

    Penzion U Čápa
    Cena od: 350 Kč os./noc
    Chalupa Sluníčko
    Cena od: 280 Kč os./noc
    Penzion Jízdárna Suchá
    Cena od: 390 Kč os./noc
    Víte že…

    Víte, že při procházce ZOO Zlín si člověk připadá jako na cestě kolem světa? Fauna i flora je zde členěna podle kontinentů, což vytváří dojem přirozeného prostředí nejen pro chovaná zvířata, ale i pro návštěvníky.



    Prohlídka hradu

    Hradní zříceniny vzbuzují v srdcích většiny lidí úctu. Jsou svědky dob dávno minulých, vypínají se na skalách a shlíží do údolí po dlouhá staletí. Litice není výjimkou. Středověkou stavbu, která kdysi vynikala majestátem a vážností, navštěvují davy turistů. Přitom vůbec nevadí, že z jejích honosných paláců a mohutného systému opevnění zbylo jen pár rozbořených zdí.

    Podivné kameny a tajná chodba

    Byť je hrad Litice zřícenina, není tak pobořený jako okolní hrady. V regionu patří mezi ty zachovalejší. K jeho branám se dostanete z obce Litice nad Orlicí po křivolaké cestě, vedoucí kamsi vzhůru do lesů. V sezóně vzduch prosycuje vůně květin a v uších zní příjemný šum listí. Koruny stromů kývají na cestu, když tu se před poutníkem otevře pohled na hradní bránu. Do vlastního hradního areálu se dostanete bez placení, vstupné se vybírá po projití čtvrté brány – ve chvíli, kdy se ocitnete na nádvoří. Hrad je možné projít samostatně nebo s průvodcem. U brány se pořádně rozhlédněte. Možná si všimnete tří zvláštních kamenů, na nichž jsou vytesány postavy mužů. Pověst praví, že jsou to opravdoví lidé, kteří za své hříchy zkameněli. Je tu templářský rytíř, černokněžník a zaklínač duchů. Legenda vypráví také o tajné podzemní chodbě. Ta by měla začínat někde ve skalní sluji v podhradí a končit až na nedalekém Potštejně.

    Hradní brána

    Poslední stavební úpravy proběhly na Litici před víc než půl tisíciletím, což jí dává punc starobylosti a tajemnosti. Velká přestavba proběhla za Jiřího z Poděbrad, který z hradu vybudoval majestátní sídlo. Práce byly ukončeny roku 1468, o čemž svědčí vytesaný nápis na vstupní bráně: „Tato věž dělána za nejjasnějšího krále Jiřího, českého krále a markrabí moravského, 1468“ Mezi místními se povídá, že tato slova bývala kdysi pozlacená. Drahý kov z nich prý sloupal vychytralý poustevník, který se usadil v podhradí. Pocházel zdaleka a vesničané nedokázali vyslovit jeho prazvláštní jméno. Dodnes o něm mluví jako o Karažihoveji.
    Chtěl-li se člověk dostat do hradu, musel projít čtyřmi branami. K první, nejmohutnější, vedl padací most. Z kdysi velkolepé věžovité stavby zbyly dodneška ruiny – zato velmi cenné. Bránu zdobí pískovcové reliéfy, zachycující krále Jiřího z Poděbrad. Kameník patrně výtvarnému umění zrovna nehověl, přesto se snažil příchozí oslnit. A aby se na něj nezapomnělo, vytesal mezi postavy a znaky také sebe.

    Nádvoří, paláce a věž

    Hradní nádvoří je porostlé zelenavou trávou, která láká k posezení. Na prostranství se v sezóně konají šermířská vystoupení, turnaje, divadelní představení a ukázky dobových řemesel. Silueta zříceniny vytváří jedinečnou atmosféru.
    Na nádvoří bývalo kdysi živo. Z jižní a severní strany jej ohraničovaly paláce, sloužící jako pohodlné sídlo panstva. Místnosti byly zařízeny jednoduše, zato komfortně. Jen škoda, že si Jiří z Poděbrad nedal více záležet na výtvarné výzdobě sídla. Vnější fasády budov postrádaly jakékoli architektonické články a členění. Na druhou stranu, vzhledem k válečné době a vlivu husitských myšlenek, oprošťujících se od středověkého řádu, je dnešní podoba Litice pochopitelná. Dodnes se zachoval Přední (hlavní) palác, který je po rekonstrukci opatřen novou střechou. V interiérech jsou vystaveny archeologické nálezy z 15. až 17. století, rytiny okolních hradů a staré pohlednice. Z Druhého (zadního) paláce zbylo jen torzo mohutné zdi. V dobách největší slávy hradu obklopovaly nádvoří ze západu a východu vysoké, pevné stěny. K nim byla pravděpodobně přistavena nižší spojovací křídla, sloužící k hospodářským účelům.
    Dominantou Litice je zachovalá věž. V dobách, kdy byl hrad vystavěn, měla snad obrannou funkci, ale tu pro svou křehkost a vybroušenou formu za Jiřího z Poděbrad ztratila. Ve zdech věže kdysi bývala kaple; zajímavé jsou zdejší portálky, kterými se sem nastupovalo z paláce, a valené klenby. Stěny v interiérech poničili vandalové, ale výhledu na kráse ubrat nedokázali. Z vrcholu litického hradu se naskýtá impozantní rozhled na zalesněná úbočí, spadající do údolí Orlice. Jen neesteticky vyhlížející kamenolom si musíte odmyslet.

    Nedobytná pevnost

    Když tvrdíme, že se na Litici panstvu dobře a pohodlně bydlelo, nevylučujeme přitom její vojenskou funkci. Hrad musel za Jiřího z Poděbrad čelit nejednomu útoku a byl k tomu uzpůsoben. Bezpečí hradního jádra zajišťoval systém vnějšího opevnění, z něhož se mnoho dochovalo dodnes.
    Mohutné hradební zdi bývaly opatřeny baštami s úzkými střílnami, odkud se na nepřátele sypaly dělové koule. Z ochozů útočili vojáci se samostříly. Přístupovou cestu odděloval na nejzranitelnějším místě parkán a hluboký příkop, přes který vedl padací most. Zkrátka a dobře – Jiřík se tu mohl cítit poměrně v klidu. Jen škoda, že už si po něm hrad nikdo tak neoblíbil a majestátní zdi ohlodal zub času. Berme to však z té lepší stránky – staletí dějin jim vtiskla neobyčejnou atmosféru!

    Neoficiální stránky © Online Travel Solutions   |   Poděkování